MASTODON, THE MARS VOLTA, KORN či PORCUPINE TREE urobili z metalovej hudby široko prístupný umelecký smer, prenikli do hlavného času vysielania televízií i rádií, pritiahli na svoje koncerty ľudí, ktorí nielenže výzorom nepripomínajú poslucháčov metalovej hudby, no takýmito poslucháčmi, na rozdiel od manažérov s minulosťou, ani nikdy neboli. THE DILLINGER ESCAPE PLAN, MAYHEM a MESHUGGAH sa zase celý svoj život úporne snažili, aby hrali čo najneprístupnejšie, hľadajúc krásu pod nánosmi bahna či zašifrovanú v zložitej, neprístupnej matematickej rovnici. Čo je lepšie? Chceli by ste mať zo svojej obľúbenej muziky elitný klub, do ktorého budete chodiť len vy a pár zasvätených, presviedčajúc sa, že to z vás robí čosi viac? Alebo vám dokonale vylepší deň, ak sa vás vaša matka opýta, čo to práve počúvate a či by ste jej to nemohli napáliť?

40. MASTODON - Leviathan (2004)

Deska, kterou to všechno začalo. Deska, na které MASTODON po skvělém a divokém debutu „Remission“ nastoupili cestu hledání svého charakteristického zvuku a dřevorubeckých kompozičních postupů. Deska, která jasně definovala hudební tvář těchto amerických chasníků a nasměrovala je do první ligy současného metalu. Deska, která zároveň nastolila mnohé otázky a vyvolala debaty vztahující se k ohromnému úspěchu kapely, která svůj styl staví na v podstatě prověřených retro postupech. Jakékoliv pochyby se však rozplývají ihned po vstupu do nádherného podmořského světa, do něhož je „Leviathan“ už více než pět let opakovaně tou nejlepší pozvánkou.

39. THE MARS VOLTA - Amputechture (2006)

Se jménem THE MARS VOLTA se v začátcích vyslovovalo i slovo kontroverzní. Verva, s jakou Omar Rodriguez-Lopez a Cedric Zavala vtrhli po rozpadu AT THE DRIVE - IN do další etapy své hudební pouti, brala dech a mnohým ho snad i dokázala vyrazit natolik, že onu zběsilou živelnost nedokázali rozdýchat vůbec. Na albu „Amputechture“ však THE MARS VOLTA zkrotili svoje předchozí ztřeštěnosti do mnohem střízlivější podoby a stvořili tak album, které se stalo vyváženou kolekcí extravagance i příjemné písničkovosti. Skupina tak vytvořila vzor moderní rockové hudby, která stále ještě překračovala zaběhnuté standardy, přesto se stala přijatelnou pro široké spektrum posluchačů. THE MARS VOLTA tím postoupili o velký kus výše v popularitě, aniž by však ztratili punc čehosi neobvyklého. Stali se navíc středem a vzorem rozrůstající se scény. Přestože houfy napodobitelů již zahltili hudební vesmír množstvím variací na podobné téma, „Amputechture“ zůstává milníkem v takzvaně alternativní rockové hudbě, neméně však i v tvorbě samotných THE MARS VOLTA.

38. AYREON - The Human Equation (2004)

Áno, veľmi prísne vzaté, album „Into The Electric Castle“ z roku 1998 je to jediné a najlepšie, čo môžete odporučiť niekomu, kto s tvorbou štúdiového mága Arjena Lucassena doposiaľ neprišiel do kontaktu. Ruka v ruke s týmto neprekonateľným monolitom výpravného progresívneho rocku však bezpochyby ide jeho mladšia dvojička z roku 2004, „The Human Equation“. Dosku zdobí mohutný zvuk sedemstrunných elektrických gitár a pútavý textový koncept chlapíka, ktorý po autonehode leží v kóme a na návšteve sa u neho striedajú jeho spomienky, celoživotné traumy, radosti a bolesti. Do štúdia si Lucassen na svojom mercedese priviezol celú plejádu zaujímavých hostí - podľa očakávania najviac zažiarili James LaBrie a Mikael Åkerfeldt, zaujala Arjenova mexická múza Marcela Bovio. Výsledkom je opäť raz opulentná hostina zo silných skladieb, emotívnych melódií a nezabudnuteľného muzikantského majstrovstva.

37. KATATONIA - Last Fair Deal Gone Down (2001)

Albem „Last Fair Deal Gone Down“ dokončili Švédové krok započatý nahrávkou „Tonight´s Decision“, uzavřeli jednu ze svých tvůrčích etap a leccos mezi řádky napověděli o dalším hudebním vývoji. Vedle nezanedbatelného formálního hlediska se jednalo především o příklon k rockovějšímu vyznění. Ačkoliv KATATONIA zcela opustila někdejší syrový, lehce neotesaný zvuk, neubral tento fakt nikterak na pochmurnosti či specificky podané atmosféře tragičnosti, kteréžto vlastnosti zůstaly velmi čitelné i nadále, byly však prezentovány v ucelenější a především „písničkovější“ formě s až překvapivě přímočarým tahem na branku, čehož mohou být dokladem např. skladby „Teargas“, „Tonight´s Music“ či „Sweet Nurse“, které i po letech zůstávají stále stejně působivé.

36. KORN - Untouchables (2002)

Vrcholné album kariéry KORN, na kterém skupina zúročuje všechny přednosti svojí dosavadní tvorby, aby dala vzniknout moderně nablýskanému a zvukově bombastickému opusu, který se nebojí zvýšené melodičnosti skladeb, ani atmosféry nahánějící husí kůži. Emocionálně vyčerpávající mistrovské dílo nemá slabších míst a na penězích vůbec nešetří. Stejně výtečný předchůdce „Issues“ překonán. Undergroundový sound přepustil místo touze dělat především chytlavé skladby a hlasový potenciál Jonathana Davise ukazuje KORN, jako kapelu schopnou ve svém ranku nemalého vývoje. „Untouchables“ dosadilo přerostlé kukuřičné děti na samotný piedestal futuristického metalu. Nejpozději od této chvíle se i KORN počítají mezi „nedotknutelné“.

35. PORCUPINE TREE - In Absentia (2002)

PORCUPINE TREE bývali kdysi skupinou pro takzvané fajnšmekry, jejich svébytný projev zakořeněný hluboko v psychotické tradici britské prog-rockové historie však byl příliš těsný pro takovou osobnost, jakou se postupem času stal Steven Wilson, hlavní mozek tohoto uskupení. A tak muselo zákonitě přijít album „In Absentia“. Na něm se PORCUPINE TREE vymanili z psychedelického nádechu, který doprovázel jejich předchozí počiny, a vyrukovali s jak hudebně, tak zvukově hutnější projevem, který roztrhl onu pomyslnou bránu do širšího povědomí a i díky většímu důrazu na smělý kytarový sound oslovil také metalové fanoušky. Deska svou jiskrnou průbojností, až nebývalou melodičností, ale také zvukovou tvrdostí, ukázala Stevena Wilsona nejen v podobě svébytného skladatele, ale i skvělého producenta a zvukaře, který dokáže vytěžit maximum ze sestavy zručných hudebníků, kteří se pod značkou PORCUPINE TREE sešli. „In Absentia“ se dá považovat za zlomové album, které posunulo britské prog-rockery do další etapy své úspěšné kariéry.

34. THE DILLINGER ESCAPE PLAN - Miss Machine (2004)

Zásadní deska celého mathcorového šílenství. Jistě, už na „Calculating Infinity“ rozpoutali populární THE DILLINGER ESCAPE PLAN slušné peklo, nicméně „Miss Machine“ je k dokonalosti dotáhnutý masterpiece, kde se zběsilé instrumentální výkony snoubí s perfektně melodickými refrény a působí jako direkt, z něhož se není lehké vzpamatovat. Ne nadarmo kapela získala hvězdné postavení, jímž se v současnosti stále ještě může chlubit.

33. MAYHEM - Grand Declaration Of War (2000)

Hanba! Zrada! Rouhání! Takové a podobné výkřiky se nesly ortodoxní blackmetalovou scénou poté, kdy si snad její nejznámější reprezentanti dovolili vydat tuto desku. Jenže bylo vidět i uznalé pokyvování hlavou. Minimálně za odvahu. Za odvahu učinit žánrový úkrok stranou a z pohledu mnohých dobrovolně sestoupit z neotřesitelného trůnu. Počiny některých souputníků v souboji s časem možná obstály lépe, ale "Grand Declaration Of War" si zmínku v naší anketě jednoznačně zaslouží.

32. EVERGREY - In Search Of Truth (2001)

Alba švédských EVERGREY provázela celou minulou dekádu, ale bylo to právě „In Search Of Truth“, kde se poprvé předvedli v plné parádě. Kouzlo tohoto alba není ani tak v invenčnosti, ale v dokonalé harmonii použitých postupů. Hutný, melodický power metal obohacený o progresivním prvky, ostré riffy na pozadí kytarových a klávesových parádiček a pak hlavně drtivá, ponurá atmosféra k dokonalosti dobarvená utrápeným hlasem Toma Englunda. Jen málo kapelám se podařilo do svižného rytmu zakomponovat tak intenzivní pocity. Na „In Search Of Truth“ je tolik bezradnosti a žalu, tolik niterné touhy vykřičet se z nezměrné tíhy osudu a přitom je vše podáno krásně podmanivými melodiemi. „In Search Of Truth“ je dodnes jedno z nejlepších power metalových alb a to i přes to, že od roku vydání EVERGREY přihodili nejedno kvalitní album. Nebylo to jejich první album, ale byl to od nich první nezapomenutelný zážitek.

31. MESHUGGAH - I (2004)

Intenzívne dvadsaťminutové inferno z produkcie švédskeho parného valca. EP „I“ je aj napriek svojej krátkosti a faktu, že obsahuje len jedinú skladbu, dodnes neprekonaným experimentom v diskografii skupiny. Ak je naozaj nutné vysvetľovať, prečo je táto „krátka epizóda“ považovaná za zásadnú, dalo by sa zavtipkovať tvrdením „pretože MESHUGGAH“. No ak sa na túto problematiku pozriete bližšie, uvidíte množstvo kapiel, ktoré sa viac či menej úspešne, pokúšajú nasledovať cestu pracne vychodenú švédskym mathmetalovým božstvom. Tak isto uvidíte ešte väčšiu armádu verných fanúšikov, a či už sa pozriete do očí jedným alebo druhým, pri pokuse im pripomenúť „I“ uvidíte rozširujúce sa zrenice a radosť v pohľade – toto je asi najlepšie odporúčanie.

50. - 41. < pokračuj na > 30. - 21.